Příběhy

Chcete vědět něco o klanech? Toto si musíte přečíst!


Tyto kapčy jsou o Jantarovém Klanu...

Úvod Nebezpečí

Jantarokotě se probudilo z hlubokého spánku. Viděla jen konec ocásku její matky. Vyběhla za ní a vtom ztuhla. Před ní se rosprostírala Hromová stezka. Její matka jí přeběhla a utíkala dál do lesa za Hromovou stezkou. V tom Jantarokotě chytil jeden kocour kterého si před tím nevšimla a odnášel jí pryč. Utíkal s ní až někam kde bylo hodně koček. Vyhodil Jantarokotě do vzduchu a nějaká kočka ji chytila o dnesla do pelíšku kde bylo více koťat. Nejspíš to byla školka. Jantarokotě usnulo. Spalo celý den. Až další den se probudilo u Hromové stezky. Ten válečník který ji odnesl tam byl a řekl "Ahoj já jsem Tmavý pruh. Chci abys to věděla protože teď umřeš." A strčil ji do proudu oblud na Hromovou stezku. Tmavý pruh zařval. Jantarokotě si toho nevšímalo a snažilo se vyhnout obludám. Jedné obludy si nevšimlo a tak jí přejelo pravou přední tlapku. Vykviklo. Uteklo z Hromové stezky a vydělo jak se jeden kocour pere s Tmavým pruhem. Neznámý válečník zvítězil a promluvil. "Já jsem Jantarový měsíc. Potřebuješ pomoc?" Jantarokotě mlčky přikývlo. Jantarový měsíc jí vzal a běžel do klanu.


1. Kapitola Jantarový Měsíc

Táboře Jantarový měsíc začal svolávat klan. "Jedno kotě jsem našel na Hromové stezce..." Špatně se mu mluvilo protože Jantarokotě pořád držel mezi zuby. Položil ji na zem. "... a potřebuje pomoc. Necháme ho tu mezi sebou... No jo, jak dlouho? Um... Chceš tu zůstat?" "Ano, chci Jantarový měsíci." Řeklo Jantarokotě. "Dobrá. Jantarokotě (tady ten drobeček) tu zůstane navždy. Nechci slyšet žádné urážky. Kolik je ti měsíců?" Zeptal se. Jantarokotě odpovědělo "Je mi pět měsíců." Jantarový měsíc jí pošeptal "Zatím budeš u léčitelky. Támhle má pelíšek." Přikývlo a rozběhlo se tam. Přivítala ji černá kočička. "Jsem Tma." Řekla. "Já zase Jantarokotě." Představila se. Celý den jí buď Tma léčila, nebo jí učila byliny. A tak to chodilo den za dnem, dokud Jantarokotěti nebylo šest měsíců. Jantarový měsíc svolával klan. "Dnes se Jantarokotě stane učednicí. Jantarokotě, Tma mě požádala jestli se nechceš stát její učednicí a pak nástupkyní až zemře." "Ano!" Řeklo Jantarokotě. "Ode dneška bude Jantarokotě Jantařinka podle její zraněné tlapky! Jantařinkase napřímila. Jsem učednice! Pomyslela si. A tak se stala Jantařinka učednicí Tmy a všichni byli spokojení. Jantařince se tlapka uzdrvila a to úplně. Chodily na trénink pravidelně. Byla už dobře vycvičená. Večer se vždy stulila do pelíšku s Tmou, ale dnes se jí zdál prapodivný sen.


2. Kapitola Nehoda

Jantařinka se vrátila z lovu. Z tábora se ozýval boj. Rychle odhodila kořist a šla ostatním pomoct. V tom si uvědomila že léčitelky nebojují. Ani jejich učednice. Zvedla kořist a vplížila se do tábora "Zadním vchodem". Tmu napadl válečník z Pyramidového klanu. Šla jí pomoct, ale ona to už zvládla. Na druhém konci tábora jí někdo sledoval. Byl to hnědý kocourek (asi učedník) se žlutýma očkama. Oba okamžitě věděli že jsou to učedníci léčitelek a léčitelů. V tom se Tmavý pruh vyřítil se smrtícím úderem tlapky proti ní. Zasáhl jí  zabil Jantařinku. Ten kocourek úpěnlivě zvolal "Néé!" A vtom se Jantařiinka vzbudila. Právě včas aby šla na trénink. Na tréninku hledaly s Tmou nějaké bylinky. Na hranicích se Stromovým klanem roste nejlepší Šanta kočičí. Pro ní právě šly. Ovšem to netušily že na ně číhá v křoví Stromový válečník. Vyrazil ohromnou rychlostí rovnou proti Tmě. Tma se mu vyhla ale to byla past. Jeho dlouhé drápy se Tmě zaryli do krku. Zavřeštěla ale bylo to marné. Naposledy mňoukla "Převezmi mé místo léčitelky a když si nebudeš jistá udělej to co já. Nezklam mě." Válečník utekl. Jantařinka se jí snažila pomoct, ale už zemřela. Nebylo jí pomoci. Jantařinka dovlekla mrtvou Tmu do tábora. Tam jí důkladně olízala. "Co se stalo Jantařinko?" Zeptal se Jantarový. "Šly jsme sbírat Šantu kočičí na hranicích se Stromovým klanem, v keři číhal nepřátelský bojovník a zakousl ji. Snažila jsem se jí pomoct, ale nepomohlo to." Odpověděla Jantařinka se smutkem v hlase. Jantarový měsíc stál v srdci tábora a svolával klan. "Jantarový klane, budeme se muset smířit s tím že naše milovaná Tma, už loví s Měsíčním klanem. Zaútočil na ni Stromový válečník. Nyní je naše nová léčitelka Jantařinka." Řekl všem.


3. Kapitola Nová léčitelka

Jantařinka bděla u Tmy celou noc. Ráno se šla vyspat. Spala až do času Siesty. Po tomto čase k ní přišla matka Ohnivá Záře, že její kotě potřebuje pomoct. Jantařinka ho prohlídla a řekla "Je moc unavené, musí se vyspat tak jako já." Záře mrskla vousky. Poděkovala a odešla. Jantařinka klesla do svého pelíšku. Dobře, klid. Jsi nová léčitelka ale to neznamená že musíš být strašná. Vyspím se, pak půjdu sbírat byliny. Umíchám si léky a půjdu se zeptat jestli někdo nepotřebuje léčit. Udělala si dení plán. Až se vyspala, šla opravdu sbírat byliny. Na hranicích s Pyramidovým klanem roste nejlepší Listomáta. Potřebovala Listomátu na dochucení kořisti a navíc je to dobrý obklad. Vyhledala si nejlepší Listomátu a sbírala a sbírala. Najednou zakopla o vlastní tlapku a spadla do vody. Ještě štěstí, že se neuhodila o nášlapné kameny. To by bylo horší. Za tlapku ji chytil jeden kocourek. Vytáhl jí. Byl to hnědý kocourek se žlutýma očkama. V tlamičce měl čerstvou kořist. Představil se. "Jé ahoj, já jsem Tlapík. Učedník léčitelky Pyramidového klanu. Vidím že taková krásná kočka jako ty by si nechtěla zmáchat kožíšek." "É... Já jsem Jantařinka. Léčitelka Jantarového klanu. A tebe jsem viděla ve snu. Děkuji a... Hele já mám strašný hlad. Nemáš něco k snědku?" Zeptala se hladově Jantařinka. "No mám tu jen jednu myš, ale klidně." Nabídl. "Ok." Řekla Jantařinka. A za chvíli si oba pochtnávali na čerstvé kořisti. Myš zmizela velmi rychle. Pak na sebe kývli, na pozdrav a odešli. Každý ke svému klanu. Jantařinka měla dost Listomáty na to aby ochutila kořist starším. Starší už strácejí možnost poznávat chuť. Proto chtějí Listomátu do jídla. Jantařinka vzala z velké hromady kořisti dva tučné králíky a odnesla si je do pelíšku. Tam oběma roztrhla břicho a nacpala do nich Listomátu. Pak to odnesla starším. Nic neřekla a hned zase odešla "sbírat byliny". Ve skutečnosti totiž šla na chvíli z celého lesa. K Hromové stezce. Ani nevěděla proč, ale tlapky ji tam zanesly. Musela se asi vyrovnat s tím, že její matka je navždycky pryč. Běžela jak nejrychleji uměla. Za chvíli tam už dorazila. Dívala se za Hromovou stezku, bez přemýšlení věděla co má udělat. Rozběhla se rychlostí blesku přes Hromovou stezku. Bohužel, to taková rychlost nebyla. Přeběhla Hromovou stezku a pustila se dál do lesa.


4. Kapitola Na útěku

Šla hledat svou matku. Jelikož se stmívalo a Jantařinka už byla hodně unavená, vylezla na strom a usnula. Ráno se probudila a vzpoměla si, jak jí jednou Tma říkala že každá léčitelka musí jít k Zářivému kameni. Cestu znala a tak se tam vydala. Celý den chodila a chodila... Až došla k Velké jeskyni. Uvnitř je Zářivý kámen. Prošla strašidelnou jeskyní až k Zářivému kameni. U něj musí bdít celou noc. Ve dne je Zářivý kámen spíš jenom kámen. Proto odešla. Celý, ale opravdu celý den plavala nebo jedla to, co si ulovila. V noci šla k Zářivénu kameni. Bdila tam celou noc, Měsíční klan s ní mluvil. Nakonec jí dal nové léčitelské jméno Jantarová Tlapka. Ráno nově přejmenovaná Jantarová Tlapka odešla. Znovu se vydala hledat svou matku. Šla lesem a najednou viděla takovou Jantarovou šmouhu. Možná je to můj příbuzný. Pomyslela si Jantarová Tlapka. A tak se vydala za ní. Kočka, kterou pronásledovala, se zastavila za stromem. Jantarová Tlapka přiběhla za strom a skočila na tu kočku. "Kdo jsi?!" Zasyčela Jantarová ve stejnou chvíli, když ta kočka zasyčela to samé. Kupodivu, jí byla hodně podobná. "Já jsem matka Jantarokotě." Řekla neznámá kočka. "A já jsem Jantarokotě, Jantařinka, Jantarová Tlapka." Řekla Jantarová Tlapka. "Aha. Já jsem matka  dvou Jantarokoťat. Jedno je nějaká léčitelka Jantarového klanu, druhé je myslím velitel Jantarového klanu." Řekla matka Jantarové. Cože?! Já jsem sestra Jantarového měsíce?! Pomyslela si Jantarová Tlapka dodala "Ahoj mami."


5. Kapitola Matka

"Počkat... COŽE?!" Zeptala se nechápavě matka Jantarové. "Aha. Jo a, já jsem Jantarová Bažina." Představila se. Jantarová Tlapka ucítila že jí vlastně bylo lépe, když jí neznala. Teď za ní asi bude chodit každý den.  Ne, nikdy! Pomyslela si Jantarová Tlapka. Otočila se a Bažina zmizela. Pokrčila rameny a šla nazpátek do tábora. Až došla do tábora, omdlela únavou. Probudila se u Jantarového měsíce. "Ahoj brácho." Řekla prostě. "C... C... C... COŽE?!" Zařval otázku Jantarový.  "Nic, jen že jsme koťata Jantarové Bažiny a že jsme bratr a sestra." Řekla s klidem a odešla. Jantarový měsíc stál uprostřed tábora s otevřenou tlamičkou. Jantarová Tlapka šla míchat bylinky. Až je umíchla začala jí bolet tlapka. Jantarový měsíc svolával klan. "Dnes kotě Lví Stopy dosáhlo šesti měsíců a stane se učednicí. Ty," ukázal na hnědé kotě. "ty se budeš jmenovat dokud zezískáš své válečnické jméno Líska. Tvůj učitel bude Zimní Stín." Tůňka se se zářícíma očima vydala ke svému učiteli. "Jsem ráda že jsem tvoje učednice." Řekla nadšeně. Zimní Stín pokýval hlavou a řekl "Vycvičím z tebe tu nejlepší válečnici která kdy žila, Lístko." Jantarová Tlapka myslela na jiné věci: Je opravdu Jantarová Bažina moje matka? Nebo jen plácala nesmysly? Musím se poradit s Měsíčním Klanem. Po jmenovacím rituálu se šla poradit. Zdál se jí podivný sen. Tma se probudila. Olízla Jantarové Tlapce hlavu a řekla "Poznej své tajemství a odhal svou minulost." Jantarová Tlapka se s trhnutím ráno probudila. Co? Pomyslela si zmateně. Na nic nečekala a běžela pro Listomátu. Potkala tam Tlapíka. Pozdravila. "Ahoj Tlapíku, jak se má Tečka?" Řekla to trochu smutně. Pořád jí bylo líto, že umřela Tma. "Um... Dobře, dobře. A jak ty?" Odpověděl. Jantarová Tlapka svěsila ocas i hlavu. "Špatně. Potřebuju povzbudit." "Co se stalo?" Zeptal se něžně Tlapík. "U... Umřela... Tma... Umřela moje učitelka Tma!" Málem vykřikla zoufalstvím. "To je mi moc líto." Řekl soucitně a začal jí čistit kožíšek, zatímco Jantarová Talpka měla oči zakryté tlapkami. Oba začali vrnět. Za nějakou chvíli čištění a vrnění se Jantarová Tlapka zeptala Tlapíka. "Proč jsi na mě tak hodný? Měl bys mě nenávidět." Tlapík odpověděl. "Protože to potřebuješ. A navíc, jsi jedna z nejlepších léčitelek co znám." Jantarová se usmála. "Už budu muset jít..." Oba něco zaslechli. Řev koček. Bojový pokřik Jantarového klanu. "Už běž. Honem!" Řekla rozhodně Jantarová. Tlapík zaběhl do křoví.


6. Kapitola Boj

Jantarový měsíc se rozkřikl. "Jantarový klan vyzívá Pyramidový klan k boji. Bojíte se nebo se bojíte? A ty Jantarová mi něco vysvětlíš. Pojď!" Jantarová Tlapka, chtě nechtě, musela jít za Jantarovým měsícem do tábora, do jeho pelíšku. Když byli na místě tak se Jantarový zeptal. "Co jsi tam dělala?!" "Sbírala bylinky." Odpověděla s klidem. Ovšem mysl byla rozbouřená. Viděl mě snad Jantarový měsíc s Tlapíkem? Proč se tak Tlapík choval? Co má za lubem Jantarový? A co Tlapík? Jantarový měsíc jí vytrhl z proudu myšlenek. "Je to snad láska mezi klany?!" "Ne." Šeptla Jantarová. "Hm... Prozatím ti to odpustím. Ale, jestli tě ještě jednou uvidím s tím učedníkem, pomažeš odsud!" Křikl. "A... A... Ale, já se s ním nesházím! Copak si nemůže léčitelka zajít pro byliny?! A navíc pro Listomátu?!" Zeptala se zmateně. "Co?! Ty jsi tam sbírala Listomátu?! Jak to že o tom nevím?!" Vychrlil. "To proto, že jsi asi slepej." Líně si olízla tlapu. "Jdi!" Zavrčel. Jantarová Tlapka odešla. Vesele si poskočila. "Jééj!" Řekla si sama pro sebe. Šla na hranice s Nočním klanem. Tam roste nejlepší Meduňka. Slouží k vytvoření chutného odvaru. Chtěla se uklidnit. I když to nepotřebovala. Uviděla světle zrzavého místy i bílého kocourka. Byl jí strašně podobný. "Ahoj, jmenuju se Zrzek." Řekl. "Um... Já jsem Jantarová Tlapka, léčitelka." "Aha, já jsem učedník." "OK." Řekla a začala trhat Meduňku. Až jí měla dost, kývla na pozdrav a utekla. Nesnáším představování! Pomyslela si hořce. "Jsi mi nějak podobná... Kde jsi se narodila?" Zeptal se Zrzek. "No... Je spoustu podobných koček s úplně jiným rodokmenem. A kde jsi se narodil ty?" Vyhýbala se tématu Jantarová. "No... Moje matka byla samotářka. Jmenovala se Bažina nebo tak nějak." "Myslíš Jantarová Bažina?" "E... Ano, ano myslím." Jantarová Tlapka nechtěla Zrzkovi říct svůj původ, který se s ním i možná kříží. "A... Jak to, že ji znáš?" "Um... To je jedno. No, já budu muset. Moc ráda jsem si pokecala, tak ahoj!" Řekla rychle. Kdyby tak jenom věděla co si pomyslel Zrzek. Divná kočka. Jantarová Tlapka běžela za svou matkou, Jantarovou Bažinou. Běžela celou noc. Až konečně doběhla ke své matce. "Ty jsi zase tady?" Zeptala se Jantarová Bažina udýchané, téměř umírající Jantarové Tlapky. "Jo, hele, mami, potřebuju vědět kolik koťat jsi měla a jak se jmenovala." Řekla. "Měla jsem čtyři koťata..." Začala. "Mě, Zrzka a Jantarového Měsíce?" Skočila jí do řeči jako každé kotě. "...jmenovala se: Jantarokotě - Ty, Zrzek - Zrzek, Zlatkotě - Zlatá Vážka, další nevím." Řekla Jantarová Bažina. "To čtvrté kotě je Jantarový Měsíc." Upozornila ji její dcera. "Ne, není." Jantarová Tlapka se vrátila, až další den. Radši to Jantarovému neřeknu. Pomyslela si Jantarová Tlapka v táboře. Nikdo tu není... Počkat! Tamhle sedí Zlatá Vážka! Snad mi poví, co se děje. Šla za svou sestrou. "Ahoj, Zlatá Vážko, můžeš mi prosím říct co se tady děje?" Zeptala se a pozdravila. "Čau... Právě zaútočili na Stromový klan." Řekla nepřístupně.



Tyto kapčy jsou o Kameném klanu...

Úvod Porod

"Ohnivá Záře rodí!" Křičela Drátěnková Tlapka. Travnatý Ocas se nahrnul do školky. Měsíční Šíp tam už byl, pomáhal jí s porodem. "To bude krásné koťátko!" Řekl nadšeně Travnatý Ocas. Když koťátko vylezlo na svět, Měsíční Šíp ho začal olizovat. Když se malému koťátku rozproudila krev v žilách, Měsíční Šíp prohlásil. "Je to pěkný, zdravý kocourek! Můžeš být pyšná, Ohnivá Záře!" Podal jí její kotě. "Ten je krásný." Vydechli oba rodiče. "No, tak já vás tu nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovali, přijďte a neváhejte." Řekl, odešel. Málé kotě se stulilo do klubíčka ke své matce a usnulo. "Je tak krásné." Řekl otec, Travnatý Ocas. "Ano, to je." Odpověděla matka, Ohnivá Záře.


1. Kapitola Později...

O šest měsíců později... Krvavý Měsíc svolával klan. "Jedno kotě Ohnivé Záře dosáhlo šesti měsíců, stane se učedníkem." Ukázal na kotě, přitulené ke své matce. "Ty, dokud nezískáš své válečnické jméno, se budeš jmenovat, Obláček! Tvůj učitel bude tvůj otec, Travnatý Ocas." Travnatý Ocas se zvedl, dotkl se čumáčkem čumáčku svého syna. "Už se těším na první trénink." Řekl s nadšením Obláček. Krvavý Měsíc skočil z velkého kopce. Obláček tlapkal do Učednického doupěte. Krvenka a Smrťák si ho vůbec nevšímali, zatímco Strom a Světlík řekli jednohlasně "Ahoj.". "Ahoj, já jsem Obláček." Řekl Obláček. "Já jsem Strom, tohle je můj kamarád Světlík, támhle jsou Krvenka a Smrťák." Představil všechny učedníky Strom. Obláček si sedl na mechový pelíšek, který si udělal. Začal se umývat.  "Hej, nikdo ti nedovolil, udělat si pelíšek zrovna tady!" Upozornila zostra Krvenka. "Já si ho klidně přesunu." Řekl klidně Obláček. "Spi venku, jo?" Málem zařval Smrťák. Krvenku překvapilo, že s ní Smrťák tentokrát souhlasí. "Nechce se mi. Navíc, je tu dost místa pro všechny." Nesouhlasil Obláček. Pelíšek si přesunul co nejdál od Krvenky a Smrťáka. Strom se zeptal "Můžu ti něco tajného ukázat?" "No, proč ne." Souhlasil Obláček. Strom dovedl Obláčka ke křoví. Viděl červené bobule. "To jsou Bobule smrti." Řekl Obláček. "Fakt? Ty jsi to poznal? Hurá! Konečně víme co to je!" Radoval se Strom. Krvenka se zrovna myla, Smrťák taky. Světlík se nezaujatě díval na strop. "Jsou to Bobule smrti!" Nadšeně říkal Strom. "Pff..." Smrťáka to očividně nezaujalo. Krvenka začala řvát. "Á! Je tu nuda! Pomóc!" Běhala po doupěti. Všichni se začali smát.


2. Kapitola Šikana

Obláček tlapkal na trénink s Travnatým Ocasem. "Co dnes budeme dělat?" Zeptal se Obláček. "Dnes, si projdeme hrance." Mňoukl Travnatý Ocas důležitě. Ukázali si všechny hranice, a šli do tábora. Obláček přispěchal do doupěte. Nikdo tam nebyl. "Hurá! Jsem tu první!" Zajásal. Z stínu vyšel Smrťák. "Nejsi." Sykl. S ohromnou rychlostí ho přitiskl ke stěně a začal ho mlátit. "C-c-c-co je?" Zeptal se. "Hádej!" Sykl Smrťák. "Byl jsi tu první!" Mňaučel Obláček. "Ano, já vím." Pustil ho. Obláček se na nic neptal a utíkal k léčiteli. Sice nekrvácel, ale radši běžel k němu. Léčitel ho prohlédl, řekl, že je to v pořádku, jen mu dal pár bylin. Druhý den chtěl Obláček umět přecházet Hromovou stezku. Tak že jo, Travnatý Ocas mu to ukázal, a Obláček přešel. Nedával pozor, a srazila ho příšera. Travnatý Ocas k němu hned přiběhl, odnesl ho k léčiteli, a pozoroval, jak ho ošetřuje. Byl u něj celý den. Opravdu, celý, celoučký den, i večer. Večer si šel lehnout. Bylo mu jedno, že je zrovna celolesové shromáždění. Proště spal. Zdálo se mu o tom, jak se Obláček zranil. Vyděsilo ho to. Probudil se uprostřed noci. Přečkal do rána. Ráno velitel Ledový měsíc svolával klan. "Jedno kotě, se stane učednicí! Ledokotě, od teď, dokud nezíškáš své válečnické jméno, budeš zvána Ledovka!" Mňoukl hrdě. Ledovka se přichoulila k matce. "Ale já nevidím." Zašeptala. "Neboj. Nepotřebuješ viddět, protože jsi na to moc vyjímečná. Přežiješ. O to se postarám. Vždy tu pro tebe budu. Vždy." Uklidnila ji. Popošla dopředu. "Tvoje učitelka bude Ohniuška!"

VAROVÁNÍ: Nikdy nesmíte šikanovat!